Rozhodně se přijďte podívat na výstavy v roce 2018!

Na letošní klášterní sezonu je připraveno sedm výtvarných výstav. Výstavou dnes již stálou, je sochařská expozice Ludmily Seefried Matějkové. Tato výstava se za krátkou dobu svého trvání stala populární a někteří návštěvníci se opakovaně k těmto sochám vracejí.

Zahájení letošní klášterní sezony proběhne v neděli 6. května. Součástí zahájení je také společná vernisáž tří výstav, které budou končit 8. července. Pro druhou část sezony se výstavy zahájí 14. července a tyto výstavy potrvají do posledního víkendu měsíce září.

Pojďme se blíže podívat na některé jednotlivé výstavy i jejich tvůrce. Začneme Miloslavem Čelakovským, který se narodil v roce 1937 v Plzni. V letech 1956 až 1961 studoval na Vyšší pedagogické škole v Praze, obor výtvarná výchova a ruský jazyk. Dále pokračoval studiem na Filosofické fakultě UK v letech 1966 až 1971. Hlavně ale celý život byl výtvarníkem, malířem a také učitelem, dnes žijícím v Sušici.

Pro krátkou charakteristiku jeho tvorby si dovolím vypůjčit slova PhDr. Bronislava Losenického, která zazněla v katalogu k výstavě M. Čelakovského k výstavě v galerii Díla Plzeň. Bronislav Losenický v katalogu píše „M. Čelakovský maluje krajinu, ve které žije. Krajinu lidských příběhů, krajinu příbytků lidí, krajinu přetvářenou člověkem. Setkání s příběhy lidí v krajině je střídáno obrazy seskupení vesnických staveb rozkývaných nerovnostmi kopcovité krajiny. Za štítem dveří uzavírajícím stromořadí nejasně tušíme zakončení cesty krajinou vzpomínání".

V posledních několika letech M. Čelakovský zpracoval ve svých obrazech rozsáhlé téma lomů, například lomu na Rabštejně. Při výstavě k jeho osmdesátinám, v Trnkově galerii v Plzni, se před vchodem galerie tvořila fronta návštěvníků, kterou nevěřícně okukovali (lépe monitorovali) městští strážníci, střežící neposkvrněnost plzeňské radnice.

Takřka na každé vernisáži v Plzni se mihne osoba, která jako by vyšla z obrazů přelomu devatenáctého a dvacátého století. Takhle vypadali tehdejší umělci, šedivé vlasy stažené do copánku, černý baret a hlavně debatér. Tato osoba je Jožka Osoba. Narodil se v roce 1943 v Praze a vysloví li se dnes jeho jméno, každý odpoví jedním slovem „námořník". Ano, Jožka se mnoho let plavil jako námořník Čs. námořní plavby a na nákladních lodích obeplul svět. Ale každá loď jednou zakotví i se svojí posádkou, ovšem zapomenout se nedá. A tak Jožka Osoba maluje lodě, cizí kraje a dnes jej můžete najít v malé galerii U Andělíčka ve Veleslavínově ulici. Tam žije mezi krásnými obrazy, které já osobně bych všechny vykoupil.

Třetím vystavujícím je v Chotěšově dnes již známý fotograf, člen Spolku Klášter Chotěšov a zájemce o vše, co souvisí s historií našeho regionu, Václav Celer. Je to již jeho několikátá výstava v prostoru kláštera. Pokud občas zaregistrujete nad vašimi hlavami červený hlučný vírník, je pravděpodobné, že druhým pasažérem je právě on. Neomylným okem svého fotoaparátu časozběrně snímá klášterní areál a tím nám zaznamenává nejen jeho různá roční období, ale také postup pokračujících oprav. A tak on tím rybím okem vidí z výšky všechnu tu krásu, ale i nekrásu v podobě černých skládek. Toto všechno nám na své výstavě v Chotěšově předvede.

Každý z nás si nosí ve své peněžence malou obrazovou galerii. Po dni branosti větší, takřka národní a s přibývajícími dny pak jen malý antikvariát. Ano, jsou to bankovky. Ty naše jsou nádherné, vytvořil je Oldřich Kulhánek a jsou závidění hodné. K takové tvorbě je neodmyslitelný talent, ale hlavně bravurní kresba. Právě takové kresby tvoří Elen Kudrová, žijící v Plzni. Narodila se v roce 1965 v Zavolžsku a mezi lety 1981 až 1985 vystudovala obory grafiku, kresbu a restaurování na SUŠ v Čeboksaru.

Kresebná virtuosita Elen Kudrové je nadoblačná, a po celý čas prohlídky její výstavy se nabízí otázka, „jak se tohle lidskou rukou může dokázat". Mnoho kreseb pak zasazuje do starých obrazových rámů, které svými tvary a povrchy jsou tou konečnou tečkou, kdy nás toto hotové výtvarné dílo ohromí, uzemní a člověk se nemůže vynadívat. Kresby Elen Kudrové jsem viděl instalované jak na režných zdech kostelů, tak na uhlazených barevných plochách hotelů a vždy „to bylo ono". Jistě to bude ono i na její výstavě v Chotěšově.

Svařovací hořák, bomba s plynem, plameny, plech, který se pod teplotou několika set stupňů barevně proměňuje a najednou to již není jen plech, ale je to obraz. Tak takhle tvoří svá díla Ladislav Vlna. Narodil se v roce 1976, v letech 1999 až 2005 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v oborech restaurování a polychromie plastik u profesora K. Strettiho.

Způsob tvorby Ladislava Vlny je bez nadsázky unikátní a je tam podezření na kouzelnictví, či spojení s nadpozemskými silami. Výsledkem jsou například jedinečné portréty. Tato tvorba se nedá popsat, musí se vidět. Pokud to bude možné, mistr přiveze krátké video, které se při vernisáži promítne. Ale pokud si do vyhledávače vašeho počítače zadáte jeho jméno, můžete tento zázrak spatřit ihned. Myslím, že toto pak bude tím správným nasměrováním na výstavu, kde to všechno můžete vidět doopravdy.

Anna a Karel Kocourkovi z Plzně, fotografové. Paní Jolana Moravcová ve své práci o této fotografické manželské dvojici, položila tehdejšímu řediteli Galerie města Plzně Václavu Malinovi otázku: „Kdo je Anna Kocourková?" Václav Malina odpověděl: „Aničku Kocourkovou si nedovedu vybavit bez Karla Kocourka, je to dokonale sehraná dvojka, oba jsou ověšeni fotoaparáty a fotí si každý po svém. Anička je skvělá přes portrétní umění, Karel je perfekcionista a zabývá se především dokumentem."

Výčet aktivit manželů Kocourkových by byl takřka nekonečný. Proto lze zmínit jen několik ocenění A. Kocourkové. Jako první cizinka a první občan ČR, byla oceněna medailí spolkové země Horní Rakousy. Dále obdržela cenu St. – Anna Preis za duchovní a kulturní sblížení tří sousedních zemí Rakouska, Čech a H. Rakous. Anna Kocourková je dosud jedinou Češkou, která tuto cenu obdržela.

Tohle je tedy pozvánka na letošní klášterní výstavy. Je potěšitelné, že mnozí z uvedených autorů si ke své výstavě vybraly klášter sami a někteří si jej vybrali po shlédnutí na stránkách spolku či obce.

Proto ještě jednou „Přijďte se podívat."